Klavír v malém bytě je vždycky kompromis. Nástroj potřebuje stabilní teplotu, rozumnou vlhkost a hlavně místo, kam se vejde nejen on, ale i židle a člověk, který si sedne. U křídla se bavíme o půdorysu, který v garsonce zkrátka není. U pianina je situace schůdnější, ale pořád platí, že nástroj nemá stát v průvanu, u radiátoru ani v přímém slunci. Ideální je vnitřní stěna, která nesousedí s venkovním prostředím, a vzdálenost alespoň pět centimetrů od zdi kvůli zvuku i kvůli vlhkosti.

Akustika v paneláku je kapitola sama pro sebou. Pianino postavené zády ke zdi hraje jinak než nástroj stojící volně v prostoru. Zvuk se odráží, basy se hromadí v rozích a sousedé to slyší dřív než vy. Řešením není jen koberec pod nástrojem, ale i správné natočení. Pokud chcete vědět, jestli se vyplatí odsunout pianino od zdi, projděte si praktické zkušenosti s umístěním, které řeší právě tenhle problém. Někdy stačí nástroj pootočit o pár stupňů a zvuk se zklidní.

Se sousedy pomůže i časování. Hrát v deset večer je jiná kategorie než cvičit v sobotu dopoledne. Zkuste se domluvit předem, ne až po stížnosti. Měkké povrchy – závěsy, police s knihami, koberce – pohltí část zvuku a místnost nebude znít jako tělocvična. Pokud je to možné, umístěte nástroj na vnitřní příčku, která nesdílí zeď s ložnicí sousedů. Někdy je lepší obětovat kus obýváku než řešit rok sousedské války.

Malý byt neznamená, že se klavíru musíte vzdát. Znamená to jen, že každý centimetr a každý decibel mají větší váhu. Promyslete umístění předem, vyzkoušejte, jak nástroj zní na různých místech, a nebojte se kompromisu. Klavír, který stojí dobře, se lépe ladí, lépe hraje a méně obtěžuje okolí.