Klavír v bytě není jen hudební nástroj, ale také výrazný zdroj zvuku, který se šíří konstrukcí budovy i vzduchem. Než začnete řešit izolaci stěn, je vhodné zamyslet se nad tím, jak je nástroj umístěn v místnosti. Právě poloha klavíru vůči stěnám, nábytku a podlaze zásadně ovlivňuje, kolik zvuku uniká k sousedům. Většina pianistů přitom řeší pouze cvičební režim, ale zapomíná na základní akustický princip: čím blíže je nástroj k pevné konstrukci, tím více energie se přenáší do budovy.

Prvním krokem je vytvoření akustické zóny kolem klavíru. Nástroj by neměl stát přímo u nosné zdi, protože ta funguje jako membrána a vibrace přenáší do všech přilehlých bytů. Pokud chcete zjistit, kdy má smysl odsunout pianino od zdi, zvažte nejen vzdálenost, ale i orientaci nástroje. Zády k místnosti bývá akusticky výhodnější než zády ke zdi, protože zvuk se šíří do prostoru, kde ho pohltí nábytek a čalounění. Mezi klavírem a zdí by měla zůstat mezera alespoň deset centimetrů, ideálně však třicet až padesát, aby se omezil přímý přenos vibrací.

Nábytek v místnosti by měl tvořit přirozené bariéry. Knihovny plné knih, těžké závěsy, koberce s podložkou a čalouněné pohovky pohlcují střední a vysoké frekvence, které sousedy obtěžují nejvíce. Naopak holé parkety, sádrokartonové příčky a velké skleněné plochy zvuk odrážejí a zesilují. Rozmístěte proto nábytek tak, aby kolem klavíru vznikl jakýsi polouzavřený prostor, ale ne těsně u nástroje. Příliš blízký nábytek může rezonovat a vytvářet nepříjemné dunění. Ideální je kombinace měkkých materiálů na podlaze, knihoven na bočních stěnách a závěsů přes okna i dveře.

Nezapomeňte ani na podlahu pod klavírem. Speciální akustická podložka nebo koberec s gumovou spodní vrstvou výrazně sníží přenos kročejového zvuku do nižších pater. Pokud to konstrukce dovolí, umístěte klavír na vnitřní stěnu, která nesousedí s ložnicí sousedů. Kombinace vhodného umístění, pohlcujících prvků a správné vzdálenosti od zdi vytvoří akustickou zónu, která hudbu udrží v místnosti a sousedům dopřeje klid.