Kytara opřená o zeď nebo o okraj gauče je nejčastější scénář, jak nástroj skončí na podlaze. Stačí slabý náraz, otevřené okno, kočka, nebo jen nepozorný pohyb nohou a nástroj klouže. Přitom stačí málo – promyslet, kam kytaru odkládat, když ji zrovna nemáte v ruce. Nejde o estetiku, ale o to, aby krk zůstal rovný, luby nepopraskané a ladicí mechaniky fungovaly i po letech.

Pokud kytaru jen tak postavíte ke zdi, spoléháte na tření mezi zadní deskou a omítkou. To je riskantní hlavně u laminovaných nástrojů s hladkým lakem. Při prvním pádu obvykle odejde hlava, respektive se ohne ladicí mechanika, praskne matice nebo se ohne výztuha krku. Někdy se poškodí i kobylka, která se utrhne i s kusem vrchní desky. Abyste měli jasnou představu, co se poškodí při pádu kytary, pomůže krátký přehled typických škod – od prasklého krku po uvolněný spoj krk-tělo.

Závěs na zeď je bezpečnější, ale jen tehdy, když je ukotvený do nosného zdiva nebo do pořádného trámu. V sádrokartonu bez hmoždinky drží jen do prvního zatížení. Stojan na podlaze je kompromis: kytara stojí kolmo, ale může ji porazit dítě nebo pes. Nejlepší je stojan s nízkým těžištěm a měkkými podložkami, případně kombinace závěsu a zámku proti vytažení. Nikdy nenechávejte kytaru opřenou o topení nebo o parapet, kde hrozí přehřátí a následné prasknutí laku.

Pro cestování platí, že tvrdý case je povinnost, ne luxus. Většina pádů se stane doma, ne na pódiu. Proto si před každým odložením zkontrolujte, zda stojan sedí na rovném povrchu, zda není kluzký a zda kolem neprochází někdo, kdo by do nástroje mohl kopnout. Kytara přežije leccos, ale ne pád z výšky na beton. Odkládejte ji vědomě, ne improvizovaně.