Klávesy patří mezi nástroje, které dokážou pořádně zatopit nejen vašim uším, ale hlavně sousedům pod vámi. Nízké frekvence z basových reproduktorů a dunivé tóny se šíří konstrukcí budovy mnohem snáz než lidský hlas. Než se pustíte do jakýchkoli úprav, ujasněte si, odkud zvuk skutečně uniká. Může to být podlaha, stěna, nebo i stropní deska. Bez tohoto zjištění investujete peníze naslepo.

Základním krokem je oddělení nástroje od podlahy. Stativ kláves položte na gumovou protiskluzovou podložku, ideálně na těžkou dřevěnou desku, která rozloží vibrace. Pod ni pak patří akustická pěna nebo korková podložka. Pokud to jde, vložte mezi desku a podlahu vrstvu minerální vlny o vysoké hustotě. Tím potlačíte přenos kročejového hluku, který sousedé vnímají jako nejotravnější. Při večerním cvičení se navíc vyplatí hrát na nižší hlasitost nebo využít hraní na klávesy se sluchátky, což je nejrychlejší řešení, jak sousedy neobtěžovat vůbec.

Stěny řešte až ve chvíli, kdy máte podlahu v pořádku. Na stěnu za nástrojem připevněte těžké akustické panely z minerální vlny, případně knihovnu plnou knih. Vzduchová mezera mezi panelem a zdí zlepší útlum nízkých frekvencí. Rohy místnosti bývají nejhorší, proto je vyplňte basovými absorbéry. Pozor na sousedy nad vámi: zvuk se šíří i stropem, takže se vyplatí domluvit se předem a případně investovat do koberce s vysokým vlasem.

Žádná úprava není dokonalá a stoprocentní izolace v paneláku neexistuje. Realisticky se dá snížit hluk o deset až patnáct decibelů, což už je znát. Kombinujte opatření na podlaze, stěnách i stropě a hlavně cvičte v rozumných hodinách. Sousedé ocení, že se snažíte, a vy budete mít klid na hraní.